Leden 2016

Jak jsem překonala samu sebe

30. ledna 2016 v 14:37 | Bells |  Bells


Víte, (hehe) já neměla připraveno, co napsat, takže jsem se na to vyprdla. Přepisovala jsem na wattpad GO a tím pádem jsem odflákla blog. Jé. Ale i přes to, že jsem tu nebyla, byla návštěvnost celkem pěkná :'))

Na téma článku jsem přišla na přelomu včerejška a dneška.
Včera večer jsem si dopisovala s kamarádkou o něčem, co jsem měla/musela udělat. Bylo mi hrozně. Stále jsem si opakovala, že se ztrapním nebo že udělám nějakou další šílenou věc, jak je u mě známo. Potila jsem se, bylo mi špatně, mrzly mi prsty..

A pak .. jsem to udělala.

Cítila jsem se opravdu strašně. Hrdlo stažené, ruce zkřížené. Ale neřekla bych, že jsem toho litovala
Mezitím, co jsem byla opravdu na ránu, mě kamarádka bezpočtukrát utěšovala, že to bude v pohodě - a já jí začala věřit. Když jsem se dočkala toho, na co jsem od začátku čekala, vypadalo to, že bych mohla vyrobit energii pro celou planetu.

Postupem času ze mně strach opadl, na rtech mi hrál malý úsměv a v očích jsem měla jiskřičky štěstí.
Nevzdala jsem se (i když jsem to málem udělala)
Překonala jsem strach (s Denčinou pomocí - zdravím tě, sis <3) a ráno se probudila s mega dobrou náladou, že se mi chtělo tancovat.

Říká se, že udělat něco, čeho se bojíte, je prvním krokem k úspěchu.
A řekla bych, že ten výrok má pravdu.

Jestli se bojíte něco udělat, udělejte to. Možná budete na začátku trpět, naříkat, ale ten výsledek za to stojí.
Protože naděje je jediná věc, která je silnejší než strach.

Nevzdávejte se svých snů.
Věřte ve Vás.
Věřte v ně.

xoxo ℬells

PS - tímhle článkem jsem se chtěla jen vypsat

Bells a Míša jedou autobusem pro slevu na knížky!

17. ledna 2016 v 16:28 | Bells |  Bells

Zdravím Vás.

Neuvěřitelný, jak rychle ten čas plyne, a já vydala článek před týdnem. Jestli bude existovat nějaká doba, kterou budu nenávidět, tak je to ta, kdy se blíží pololetí a učitelé vám chtějí uzavřít známky. Je to opravdu hnusné období, ale každý vás to asi zná.

Dneska se vrátím trochu do minulého roku, kde jsem uskutečnila jeden trip a dál .. to ještě nevím :D

28.12. jsem jela s kamarádkou (Míšou :D) do města, kde v jednom knihkupectví (začíná na D a končí na Ý :D) byly povánoční slevy - na každou knížku 30% sleva. Proč to nevyužít, že?
Ještě předtím, než jsme vůbec ke knihkupectví dojely, jsme musely řešit to, že jedna z nás nestihla autobus (no, já to tehdy nebyla :DD). Ale dobrý.

Dojedeme tam a knížka, kterou Míša chtěla, tu neměli.
M: "Není ve špáru taky Dobrovský?"
B: "Je to možný. Tam můžeme zajet."
M: *na zastávce stál bus, kterej jel do špáru* "V životě jsem dvojku neviděla radši."

Konečná zastávka dvojky je jedna stanice před špárem, ale když jedete, tak vám to hlasí, že "konečná zastávka, prosíme, vystupte." A ono nic. Nikdo nevystupoval. Míša do mě drkla, ať vystoupím. Jako jediný dvě jsme vystoupily. Autobus si změnil číslo a pokračoval směle dál. My dvě stojíme a čumíme, co to je za černou magii.
V tomhle městě žijeme skoro 16 let, ale nevíme, jak jezdí autobusy.

A teď to přijde zase - hádejte co - ve špáru Dobrovský není :D. Volám mojí mamce, jestli by byla tak hodná a podívala se, jestli tady ve Varech není ještě jedno. Když jsem jí pak řekla, že jsem na druhý straně města, zmohla se jen na "ty vole" a řekla, že nejbližší je asi půl hodiny cesty. Ach, jak je tohle město ú-ža-sné!

S Míšou jsme nasedly znovu do dvojky a znovu se vrátily do Dobrovskýho, kde si Míša hledala jinou knížku. Já si tam vybrala knížku k maturitě Petr a Lucie. Když jsme ty ceny po slevě zkoumaly venku a já "najednou" zjistila, jak mega úžasný to je, otočila jsem se na podpatku a vrátila se tam pro další knížku - Dívka, již jsi tu zanechal - na kterou se opravdu těším. Prodavačka si pronesla "Tak ještě, jo? Jsou dobrý ty slevy, co?" No, kdyby ne, tak tu nejsem zase, že? A pak jsme teda konečně jely domů.

Doma jsem si knížky prohlížela a říkala si "Dobře jsi nakoupila, Lucko, moc dobře, máš co číst." Nebýt Míši, tak bych o těch slevách ani nevěděla :DD

No a teď se dostávám zase do ledna - já poslední dobou myslím celkem dost v posteli - jako třeba nad tím, jestli bych byla kamarádka s dinosaurama, jaký to asi je, když vás pohltí černá díra, jestli je Justin Bieber opravdu hezkej a co bych měla vydat za článek.

Minulý rok mi na Valentýna vyšel článek, kde jsem popsala svojí teorii (když se na to tak koukám, tak mám pocit, že jsem byla tehdy zhulená sladkostma, který jsem vlastně ani nespořádala). A letos - bacha! - Vám dám další článek na toto téma. Bells a love story. A celkem dost se na to těším, protože prostě pustím do "světa" něco, co pro mě i po tak dlouhé době moc znamená. Bohužel, nemá to happyend, takže si popláčeme nad tím, jak smutně to skončilo (stejně plakat nikdo nebude, tak co řeším? :D) Každopádně si myslím, že to bude článek, který bude prostě na svátek sv. Valentýna jak vyšitý :D

A otázka nakonec - znáte ten pocit, když říkáte něco kamarádce a aniž byste to věděli, tak za vámi stojí kamarád dotyčného, o němž jste se bavily a on si dozajista pustí pusu na špacír, protože kluci jsou přeci jen taky drbny, a vy teď zvažujete, jestli to je dobře nebo špatně?
Pokud ne, tak mi věřte, že to moc fajn pocit není.
A s touhle bombou se s Vámi loučím a uvidíme se příští týden, ve kterém se budu připravovat na to, až rodiče vezmou do ruky vysvědčení a moc je nepotěším.

Takže mi věřte znovu - mám Vás moc ráda.

xoxo ℬells


❄ Deep chvilka, dva nové nápady, 11 tisíc návštěv a sníh ❄

9. ledna 2016 v 20:08 | Bells |  Bells

Víte, já se snažila, abych měla článek včera, jenže by nebylo nejlíp a po napsání nadpisu jsem to vzdala :D Takže jsem strávila včerejší odpoledne koukáním na Ellen. Wow. :DD
Já vlastně ani nevím, o čem to bude dnes ._.

Znáte takový ten pocit, když si něco budujete tak strašně dlouho a během jedné chvíle je to pryč a už to není to, co bývalo a vy byste udělali prakticky cokoli za to, aby to bylo takové, jaké to bývalo?
No .. je to moc deep téma na dnešek .. o tom jindy

Celý týden byl pro mě celkem hektický, prakticky jsem se učila do usnutí, jen abych to do hlavy dostala (ano, sama tomu stále nevěřím, že jsem se opravdu učila), protože mi šlo o známky.

Včera večer jsem v posteli přemýšlela (já moc nepřemýšlím, takže to oceňujte :D), že bych každý měsíc chtěla vydat jeden "spešl" článek na jednu "spešl" knížku a každé období jakože My Favourites of .. winter a tak dále, chápete, ne?
Tím pádem, by 30./31. měl vyjít první článek na knížku a koncem března na My favourites.
Nevím, jestli jsem to psala, ale v únoru, přesně 20.2., vyjde článek, který mám napsaný už od září.

Celej večer - 31.12. - jsem koukala na toplist, kde mi do 11K chybělo jen 10 lidí, ale hranice byla pokořena až v lednu.
V září jsem překonala 10 tisíc a za necelé 4 měsíce se návštěvnost vyšvihla o další tisíc. Ano, možná to není moc, nebo tak, ale já jsem za to neskutečně ráda, protože to je neskutečné ♥
Takže Vám moc děkuju ♥

Já jsem třeba teď přišla na to, že prostě miluju instrumentální skladby, ale to jdu asi od všeho pryč, že? :D
Jak jste na tom vy - klidně napiště do kometářů :D

Je hezký jak sněží a je nasněženo .. ale už mě to vážně rozčiluje! :D
Je zima, vám je zima, je namrznuto, chodíte nabalení, hrozí, že si někde namelete "hubu", je možnost, že nastydnete (což mě se stalo) a prostě - zima pro Bells není! :D Se asi přestěhuju někam, kde za celý rok nasněží 0,00 cm sněhu, jinak to nevidím :D
Občas mám dojem, že tam venku budu na tom ledě tancovat breakdance nebo nevim.
Málem jsem včera hodila držičku, když jsem šla domů (dneska jsem ji ale hodila tuplem. Na schodech. Do sklepa. Jé. Bells je šikovná!)

Takže ještě jednou (ano, po 9-ti dnech je to úspěch :D) to nejlepší do nového roku a buďte takový, jaký jste, protože to je na Vás to skvělé! ♥

Jéj, první článek za 2016 ^_^

xoxo ℬells