Únor 2016

Jaké jsem měla narozeniny .. aneb další storky od Bells

29. února 2016 v 18:15 | Bells |  Bells

V první řadě Vám všem děkuju za přání ♥ Už víte, že Vás mám všechny ráda, ale říkám to znovu - mám Vás všechny moc ráda :D ♥

Pátek, 22:50
Kamarád šel do sprchy a mně se podařilo vytuhnout, když jsem čekala, až odepíše.

Pátek, 23:59
Zcela záhadně jsem se probudila a připojila se na Wi-fi, kde jsem odepsala na jednu zprávu a hned dostala první přání. Lidi, bylo to fakt milý *.* :D Kamarád mi pak vytvořil koláž mých fotek a k tomu připojil opravdu krásný přání ♥

Sobota, 9:30
Táta mi dal peníze a popřál mi vše nejlepší a poté raději zalezl k televizi. Wow. :D

Sobota, 12:00
Stále mi chodí přání, už jsem trochu přepsaná za děkování, ale stejně to miluju *.*

Stále sobota, 15:00
Dorazila moje sestra s přítelem a já byla nucena sejít z pokoje do kuchyně. Cítila jsem v tom nějakou bejkárnu.
Posadila jsem se do čela stolu, kde už na mě koukal upečený medvídek (z mouky a cukru, okay? :DD)
Když jsem sfoukla tu jednu svíčku na medvědovi, sestra donesla vyšší kalibr.
Masérský dort.
Vytvořila jaksi mě (dokonce mě oblíkla do bílých věcí :D), lehátko a i "zákazníka".
Což bylo úplně super, protože kolik masérů dostane masérskej dort? :D


Když jsem se dostatečně vynadívala na dort, sáhla jsem po dárku, kde jsem odtušila, že to bude knížka.
Byl to Destrukční deník.
Jestli jste o týhle srandě ještě neslyšeli, tak se na to podívejte, protože ta knížka je celkem psina. Když jsem začla plnit jeden úkol, nehorázně jsem se rozesmála. Jestli jste ti, co rádi něco ničí, tak si myslím, že tohle je dobrá investice :D
(např. máte jednu stranu ukrýt u sousedů na zahradě nebo taky máte popsat podbrobně nějakou nudnou událost).

Míša mi pak dala ve škole taštičku, ve které jsem našla plno užitečných věcí, které se opravdu hodí, za což jsem byla neskutečně ráda.
Babča mi plánovala koupit bůh ví co a já ji uzemnila tím, že chci jen peníze, že si koupím boty. Stejně jsem se ale takové té kosmetické kazetě nevyhla.

Svoje 16-té narozeniny jsem si užila snad ze všech nejvíc a to ani nevím proč. Prostě sweet 16 ♥

A vašich komentářů u předchozího článku si neskutečně važím ♥

Affka a ostatní lidi oběhnu zítra, protože mám teď toho nějak moc a chtěla jsem článek vydat, takže proto to je takové nezáživé a krátké, za což se omlouvám :/

Do další doby se mějte fanfárově

xoxo ℬells


BELLS & BLOG SLAVÍ NAROZENINY!

20. února 2016 v 20:02 | Bells |  Bells

(Písnička tohohle článku: Naughty Boy - Runnin' (Lose It All) ft. Beyoncé)

Přesně před 16-ti lety se narodil jeden malej a uřvanej človíček. V porodnici se nade všemi pyšnil svou váhou a odhodláním neustále otravovat, že chce své jídlo.

Ten človíček jsem byla .
A vypadala jsem přesně takhle - tátova technika focení je dodnes celkem mizerná
(Kvůli nevhodnému obsahu jsem sem fotku, jak se poprvé koupu, raději nedala..)




Za mých "pouhých" šestnáct let jsem si prošla různými věcmi. Na některé jsem pyšná více, na některé méně.
Dostala jsem se od nočníku k záchodu (haha), naučila se chodit tak, že jsem nejdříve našlapovala na špičky a pak až na paty, jakž takž se naučila mluvit a psát. O čtení nemluvě.
Šla do školky, prošla prvním stupněm ZŠ, založila si blog, přežila druhý stupeň základky a došla do prváku, kde momentálně kejsnu.

Taková malá perlička - ke svým prvním narozeninám jsem dostala plenky a svíčkujsem sfoukla dost těžce (aby taky ne, když jsem měla víc jak 11 kilo ._.)
A malý bonus (ano, je to můj zadek :D):



A pak blog.
Prošel si mýma dětskýma a děsnýma článkama, přežil moje gramatické chyby, které ráda dělám i dnes a posléze se dostal do stereotypu, kdy jsem články vydávala z donucení, ne z radosti.

Pět let je dlouhá doba. Sakra dlouhá. A ač jsem tu dlouhou dobu nebyla, pět let je prostě pět let.
Poznala jsem plno dobrých lidí s úžasnou dušičkou a nikdy si jich nepřestanu vážit, i když je pravděpodobné, že je taky nikdy neuvidím "face to face".

Nevím, kolik z Vás čte moje články pro "zábavu", kolik z Vás se aspoň malinko pousměje, když si vylévám to svoje srdíčko a kolik z Vás rádo okomentuje články.

Je děsné klišé omílat stále dokola, jak jste opravdu super a ti nejlepší affka, který kdy bloger může mít.
Ale ona to je pravda.
Nikdy nebudu schopná vyjádřit, jak moc pro mě znamenáte, jak moc Vás mám ráda, jak se mi otevřely brány do lepších věcí a jak vidím věci jinak.
Díky Vám si pomalu, ale jistě plním jeden ze svých snů ♥

Následujte své sny.
Nemusí se splnit dnes, zítra ani za měsíc, ale jednou ano. A ta cesta, při níž dosahujete cíle, je nezapomenutelná.
Nevzdávejte se svých snů.
Veřte ve Vás.
Věřte v ně.
- Bells, 2016

↓ Ano, opravdu jsem to sem musela dát :D

Lyžák .. aneb Bells vypráví

18. února 2016 v 16:58 | Bells |  Bells


Den 1.

Horšího antitalenta na lyžích jste neviděli. NIKDY! Kdybych mohla, tak se ten den propadnu hanbou někam hluboko a nevylezu na denní světlo. Prostě DĚS! Učitelka, která měla začátečníky na lyžích - tím pádem i mě - mě dopoledne raději poslala si sednout, protože se na to fakt nedalo dívat :D
Večer se mi podařilo usnout na gauči, kde jsem objímala polštář a tak "hezky" jsem na něm ležela. Spolužačka mi pak popisovala, jak to viděl učitel a jak sepnul ruce pod bradou. Oh, díky moc, ty bláho -_-

Den 2.

Že by se mi na svah chtělo, to zrovna 2x ne. Třídní se obětoval a věřil (jak mně tak i sobě), že mě to naučí. A věřte nebo ne, ono to fakt začalo jít. Byla tam taková ta morální podpora, kterou jsem od učitelky moc neměla. Když odpoledne pršelo, zůstali jsme na "hotelu" a hráli takový ty hry, který nikoho nebaví. A jako bonus jsme viděli těla pár spolužáků, kteří prohráli sázku a museli se "vykoupat" v louži. No, s holkama jsme to užily :D

Ten den jsem si taky našla "kámošku do páru", která byla na prkně a byla stejně nemožná jako já na lyžích. Každý výlet má takový ty střeva a tentokrát jsem to byla já :D No, co už.

Den 3.

Středa byl celkem pohodový den. Celý den jsem strávila na dětském kopečku a po 3 dnech chytla dostatečný signál na to, abych mohla odeslat SMSku. Ať žijou kopečky se signálem!
Ale kecytoho "Lucko, ty seš zamilovaná!" mi nepomohly. Víte, pančelko, jen mě nebavíte, to je celé!
Večer nás čekal "orientační běh", kde jsme plnili pár úkolů a za 16 minut dorazilo družstvo - společně se mnou - zpátky k učitelům.

Den 4.

Opět jsem skončila ve spárách třídního, který mi na pohodu řekl, že mě dneska čeká celý svah, ne jen dětský kopeček. Wow, díky, fakt. Bylo mi ale slíbeno, že bude jezdit se mnou a já se nemám čeho bát.
Hned, jakmile jsem vlezla na vlek, jsem asi po 5 metrech spadla. Na první pokus to bylo celkem dost málo :D.
Podruhý jsem věděla, jak na to a zůstala jsem vydržet stát celou cestu nahoru.
Cesta dolů byla úplně mega, protože jsem cítila takovou tu malou volnost a vítr ve tváři. Prostě nádhera.
Po večeři bylo večerní lyžovaní, kterýho jsem se nezůčastnila, protože jsem prostě nechtěla a tak jsme si s kamarádkou stouply na malý balkónek a pištěly, když sjížděl dolů někdo od nás. Sice mě pak nehorázně bolelo v krku, ale prostě my byly morální podpora :D
Ještě ten den večer byla jakože "diskotéka", která byla celkem o prdu, takže jsem s holkama seděla na schodech a dělala jim Wi-fi. A k tomu se váže další historka :D
Opírala jsem se na chodbě o parapet a chytala signál, abych mohla odepsat na SMSku. Kolem prošel kluk a začal mi cuchat vlasy. Ohnala jsem se po něm a protože on má snad 2 metry, tak mi jednoduše chytil ruce a já se nemohla hnout.
"Máš ale fakt pěkný oči.." z něj po pár sekundách vylezlo.
Nebudu lhát - byl opilý a pak si to vůbec nepamatoval. Tím, co ještě dál vyváděl Vás zatěžovat ani nebudu.
Později večer v noci jsme se sešli na chodbě a povídali si s třídním, který tam donesl pizzu, oříšky a takový ty další slaný věci. Víte, ani nás nevyhnal, ať jdeme spát nebo tak, prostě jsme tam seděli a smáli se.

Den 5.

Ten byl už takovej pohodovej. Dopoledne jsem ani lyžovat nešla a s kamarádkou, která měla něco s rukou, jsem zůstala na pokoji. Když jsme si po obědě dávály s holkama pizzu, za nássi sedli Němci. A ke "štěstí" byli fakt pěkní.

Víte, jak balí ostatní holky Němce?
"Hallo, wie heisst du.. ?"

A jak je balím já:
"Scheisse!"

Jo, opravdu jsem to řekla a opravdu se otočili :D
Když pak odjížděli a my už venku čekali na všechny, že půjdeme na "nádraží", projížděli kolem nás autem a koukali se na nás. Co myslíte, že jsem udělala?

Zvedla jsem ruku a zamávala tomu, kterej byl nejhezčí a on zamával zpátky ^-^

Kamarádky teď stále naráží na to, jak se mi, kruci, povedlo, že jsem jezdila několikrát s třídním (pokud jsem to neříkala, je mu 25 a dost aktivně se věnuje posilování :DD), že jsem jela s tím hezkým klukem na vleku a že i na svahu mi tu pozornost věnoval, zamávání od Němce, ten kluk, co mi řekl, že mám hezký oči a do toho všeho, že znám "jednoho" druháka.
Myslí si, že mám všechno, ale ve skutečnosti nemám nic - ani toho poníka :(

Já jsem si svůj vůbec první lyžák celkem užila. Byla jsem pět dní bez rodičů a získala takovou tu malou odvahu, kterou já dost často nemám. Sblížila jsem se s lidma, u kterých bych nečekala, že si budu rozumět a to je na tom to nejlepší ^-^

Další článek už 20.2. ve 20:02 *.*

xoxo ℬells


Bells a její love story

14. února 2016 v 15:52 | Bells |  Bells

Písnička, která se k tomu článku prostě hodí --> https://www.youtube.com/watch?v=2-MBfn8XjIU

Byl typický dubnový den. Zataženo, pršelo a byla zima. Ten den jsem s pár lidma (v té době ještě ze základky) jela na zdrávku, kde byly takové ty přírodovědné dny, do kterých se zapojila i moje škola.

Když jsem se toho dne dostala po desáté hodině do jedné třídy, nevěděla jsem, že se mi ten den stane osudným.
Nejdřív jsme dostali "výklad" na něco o zubech, ale jediný, co jsem pochytila bylo to, že ten kluk, co o tom mluvil, měl červené conversky.

Po "výkladu" jsme si měli vybrat malou svíčku a kreslit na ní. Sáhla jsem po malé želvičce, kterou mám stále doma a když ji vidím, tak mi na rtech hraje úsměv.
Začala jsem si na želvičku kreslit, když kolem mě začal ten kluk "poletovat" a donášet mi jiné barvičky.
"Dej ji na oči, ať vidí. Byla by škoda, kdyby neviděla."
"A taky červenou na pusu."
"A ještě žlutou. Neboj se toho."

Víte, bylo to zvláštní. Kolem bylo dalších 15 lidí, ale on chodil jen ke mně.Věřte mi, nebo taky nemusíte, byl opravdu hezký a děsně milý. Kamarádka do mě drkala, ať s ním ještě něco promluvím, ale já jsem zírala na želvičku a usmívala se.
Když jsme odcházeli, mohla jsem za ním dojít, neznal mě, tak proč ne, mohla jsem udělat cokoli, ale já se jen otočila, usmála se a odešla.
Kamarádka mi na další hodině říkala, že určo po mně jel a takový ty věci. Začala jsem litovat toho, že jsem něco neudělala. Ale kdybych se tehdy otočila a něco udělala, asi bych pravděpobodně nikdy nenašla to, co jsem našla na konci ledna.

Můj kamarád si rád hraje na filozofa a pronesl krásnou blbost, o kterou se s vámi chci podělit:
"Když jste se na sebe zadívali a vaše pohledy se střetli, rozestoupilo se nebe a zatřásla se zem. Jakoby proletěla jiskra a ta chvíle vytvořila trhlinu skrze časoprostor."

Jestli by vás náhodou zajímalo, jestli jsem ho ještě viděla, tak ne, neviděla. A i když prakticky studujeme na stejné škole, nikdy jsem znovu to štěstí neměla. Jak se zdá, tak to navždy bude roztomilý a neznámý kluk s červenýma converskama, co se tak hezky smál.


A tím moje love storka končí. Doufám, že si Valentýna užíváte a máte se fajn ^^
A jestli se fajn nemáte, tak si vemte, že já sedím doma v teplákách a cpu se zmrzlinou, protože prostě žádného Valentýna nemám ._.' :D
Jestli máte nějakou svou vlastní love story, tak ji napište, protože si moc ráda počtu ^^

xoxo ℬells


Nenapadá mě, jak článek pojmenovat

5. února 2016 v 20:22 | Bells |  Bells

Zdravím Vás ^•^
Tenhle týden byl naprosto boží a zároveň skoro nejhorší týden, co jsem kdy zažila.
No..
Na tom nesejde :D

Před pár minutama jsem si dělala schéma toho, jak bych chtěla vydat články.
A já jsem ráda (haha), že vám to sem můžu dát.

14.2.2016 - Bells a love story
17.-18.2.2016 - Jaký jsem měla lyžák .. aneb storky od Bells
20.2.2016 - Blog a já máme narozeniny!
28.2.2016 - Jaké jsem měla narozeniny .. aneb další storky od Bells
4.-5.3.2016 - Další recenze na další knížku
25.-26.3.2016 - My favourites of WINTER ❄

Mezi posledním a předposledním nemám datumy proto, že jen zvažuji, co sem dám, takže tak :D

Příští týden jedu na lyžák, takže čekám, že se v pátek vrátím na dvě části. Takže společně těch 5 dní doufejme, že nenabourám do stromu nebo, nedej bože, do kadibudky! (I když, kde by se tam vzala kadibouda? To je tak divný slovo - kadibudka, no ..) Na takové mé výpečky se můžete těšit za 14 dní :D

Vy mi to asi nebudete věřit, ale já jsem opravdu unavená :D. Poslední dobou jsem chodila spát strašně pozdě a vstávala relativně brzy. Takže myslím, že je čas na to, abych šla spát a vyspala se do růžova ♥ (jako bych se někdy do růžova vyspala ._.)

A bonus - pomalu se dokopávám ke změně dessu ^-^

xoxo ℬells