Březen 2016

TT - Temnota ve světle // Slova, která už nestačím říct

24. března 2016 v 10:18 | Bells |  Téma týdne

All I Want - Gabrielle Hecl /// FOOLS - Troye Sivan

Tohle blogeři dělají, ne? Když mají určité starosti a problémy a potřebují se vypsat.

Chci ještě říct, že jsem u toho několikrát rozbrečela, protože psát o něčem, co není staré ani 24 hodin, je trochu těžké. Nechci tím říct nic špatnému proti němu, ale já už nevím, co mám dělat z toho, jak moc to bolí.

Chci si vzít pauzu. Na dobu neurčitou. Chci nabrat síly na psaní. Chci být tou, kterou jsem kdysi byla..

Nevím, o čem ostatní lidi píšou. Nečetla jsem, jinak bych se pravděpobodně rozbrečela hned na začátku.

Vzpomínáte si na můj článek z ledna, kterej jsem pojmenovala Jak jsem překonala samu sebe? Bylo to tehdy o jedné konkrétní osobě - říkejme ji třeba Ted. Začalo to tehdy tak nevinně a u mě to postupem času přerostlo v něco víc.
Den před mým odjezdem na lyžák jsem od něj dostala jistou zprávu, která mě mírně rozbrečela. Je to pravda, to co napsal? Jediná věc, na kterou jsem tam celou dobu myslela.

O necelý měsíc později jsem právě od něj dostala "pozvánku" do kina. Chtělo se mi skákat radostí s tím, že by se konečně rozhoupal? No, sešlo z toho. Jelikož je z jiného města a film byl večer, neměl by se jak dostat domů, takže jsem to byla já, kdo řekl, že ne. A taky moji rodiče by nebyli nadšení.
Když se pak zeptal, jestli tedy jen ven, bylo to milé. Sešlo z toho. Když se mu nechtělo čekat skoro 3 hodiny, řekla jsem, ať tedy jede domů. Tehdy jsem ztrácela svou naději na to, že bych jej někdy viděla na dýl, jak 10 sekund.

Když o necelé tři dny narukoval s tím, že bychom se mohli dohodnout kdy, řekla jsem mu datum. V té době byl jeho učitel tělocviku na lyžáku, a tak mu odpadla poslední hodina, kterou já ale měla. Znovu jsem mu řekla, ať nečeká, jestli se mu nechce čekat. Tentokrát to dal, a tu necelou hodinu opravdu počkal. Víte, on věděl, že se mi líbí a své vyjádření citů dal také najevo a já byla opravdu - po dlouhé době - šťastná. Přes dvě hodiny jsem mohla slyšet jeho hlas, poslouchat jeho smích, rozpoznat, jakou barvu mají jeho oči a vědět, že tam v tu chvíli je. Tehdy jsem nevěděla, možná ani nechtěla vědět, že to bylo naposledy.

Jenže co přichází po období štěstí? Období smutku.

Týden na to byl někde s kamarády a od té doby to nebyl ten Ted, kterého jsem necelé 2 měsíce "znala". Zdálo se, jakoby psal z takové té povinnosti. Tehdy jsem začínala tušit, že je něco špatně, ale taková ta malá naděje tam byla.
Když jsem to nevydržela a za týden to začala z něj páčit (tj. včera), tak teprve tehdy jsem zažila takový ten šok.

(Teprve teď vlasně začíná celé to téma týdne..)
Ted je takový, že se nechce hrabat ve svých citech, ale já to chtěla vyřešit.
Na mou otázku, jestli tohle celý má cenu mi odpověděl tak, že když se na to podívám, tak to sama uvidím a podstatě mě poslal za jiným klukem. A když to dovršil tím, že jsem se o něj možná snažila až moc, bylo to jako dostat tisíce ran. V tu dobu všechno utichlo, světla zhasla a jediné, co jsem slyšela, byl tikot hodin a můj vlastní trhaný dech
Každý má světlo na konci tunelu a mně zhaslo. Tak blízko a tak daleko. Sesypala jsem.

Bylo mi špatně ze mě, z něj, z nás, z toho všeho.

Pamatujete, jak Alenka spadla do díry a padala a padala a padala a pak dopadla? Tak já stále padám. Kolem mě nepadají věci, ale slova, který jsme si napsali nebo řekli, momenty, kdy jsem měla chuť mu jednu natáhnout.
Je to jako kdyby vás někdo vyvedl na samý vrchol hory a pak vás strčil dolů.
Dala jsem ho na dno studny, ale když jsem se podívala blíž, ve skutečnosti se tam plácám já a prosím samu sebe, aby mne osvobodila z toho tmavého místa tam dole a místo toho, abych pomohla, jsem onu studnu přiklopila víkem.
I když je den, zdá se mi, jako bych byla ve tmě a žádný - aspoň - malý plamínek toho, že to bude v pořádku, tu není.
Chodím v kruzích a dělám stále tu stejnou chybu.
Chci křičet, ale nevydám ani hlásku. Chci něco rozbít, není co. Otevřela jsem se, nejistá, jestli můžu důvěřovat a byla jsem pohřbena do prachu. A jediné, co mi zbylo, jsou oči pro pláč a vzpomínky, které i jsou tak blízké, ale časem začnou blednout.

Víte, posledních pár hodin si kladu otázku, co by se stalo, kdybych mu řekla, že ho potřebuju, jestli by se pokusil nějak mě zachránit nebo by si našel nějakou hloupou výmluvu. Ale jsou to jen otázky, na které už nenajdu odpověď.
Zdá se to jako horská dráha - začínala jsem dole, dostala se nahoru, dolů, na samý vrchol a poté prudce klesla dolů a jak se zdá - jsem v konečné stanici.

Nikdy nebyl můj, ale ztratit ho, to mě zlomilo.

Není to tak, že bych mu to vyčítala nebo ho nenáviděla. Není to jeho vina, ale vina nás obou. Následky nesu pravděpodobně jen já.
Nejsme přátelé nebo nepřátelé. Jsme cizinci, co mají pár vzpomínek na to, co by bylo.

Víte, poslední dobou nemůžu spát nebo když už konečně usnu, za pár hodn se probudím a civím do stropu. Bojím se mít otevřený oči, protože vidím všechny kromě něj. A když je zavřu, nevidím nikoho kromě něj.
Kdysi to něco znamenalo, ale teď to neznamená nic.

Bylo hezké vědět, že tam byl a že předstíral, jak se zajímal. Že mi dal pocit, že jsem byla ta jediná, že jsme "měli všechno. Takže mu děkuju za to, jak se díval, jak padám a dal mi vědět, že je mezi námi konec..

Best Friend Tag (1/2)

16. března 2016 v 19:51 | Bells |  Tagy

.. VÍTEJTE U DALŠÍHO TAGU .. jo, to se sem nehodí ..
K tomuhle jsem se chtěla dostat už v srpnu, ale ztratila jsem soubor, kde jsem to měla, tak jsem to odložila a nechala nás vytvořit nové odpovědi.
D je můj kamarád Dominik a L jsem pochopitelně já :D

Enjoy ^_^


1.Jak a kdy jsme se poznali?
D: Ve škole. Ano, ve škole a jak .. to už si nepamatuje nikdo z nás.
L: Aha .. Ale jak .. no.
D: No, to mi řekni ty.
L: .. Jdeme dál radši.

2.Nejlepší společná vzpomínka?
L: Já bych řekla, že .. My jich máme hodně, ne? (smích) Já si vzpomněla na kino.
D: Na to jsem si vzpomněl hned. Jak jsi vyletěla 1 km do vzduchu.
L: Tak to nebylo! (smích)

3.Hádáte se? Jak často?
L: (hluboký smích)
D: Jakože jó ..
L: To já se hádám .. (smích)
D: (smích) To je pravda.

4.První dojem z toho druhého?
D: Harry Potter!
L: (smích) To né!
D: To jo.
L: Já si na to nepamatuju, prostě .. jdeme raději dál.

5. Popište se navzájem jedním slovem.
D: Tvrdohlavá.
L: No to pardon.
D: Už to začíná. Pozor.
L: Ty jsi .. debil.
D: Jo, hm, to je taky řešení.
L: (smích)

6. Komedie nebo horory?
L: Obojí, si myslím.
D: Uhm .. asi ty komedie, co? Jako, ty na horory moc nejsi, ačkoli .. vlastně ani nevím, co jsem chtěl říct. (smích)
L: Ach jo s tebou. (smích)

7. Jedna věc, kterou máme rádi na tom druhém?
L: To budou takový ty promluvy do duše, když mám nějakej problém ..
D: Myslíš intervence?
L: Něco takového. Jsi něco jako Lily, dáváš přednášky a tak. (smích)
D: .. To bude těžký.
L: Hm, dík. (smích)
D: Prostě kamarádka, ale nevím, jak bych to vyjádřil jinak.
L: (nádech, výdech)

8.Něco, co je otravného na tom druhém?
L: Já to vím přesně! Ty mi skáčeš do řeči!
D: CO KECÁŠ!
L: To fakt nekecám (smích). Co je teda otravnýho na mně?
D: Že si bereš všechno doslovně.
L: Jo, to je pravda.
D: Mh. Jó a ještě, když řeknu "No dovol!" tak ty řekneš "No, dovolim, můžeš jít na záchod", to je hodně otravný.
L: No, co naděláš. (smích)

9.Barva očí?
L: Jakou barvu mají moje oči? Jen technická.
D: Světle hnědou.
L: Co meleš? (smích)
D: Tak to jsou moje oči. (smích)
L: No, to jsou. (smích) Tak jaké mám?
D: Modré. Zelenou určitě nemáš. To jsem si jistý na 100%. (smích)
L: Ty jsi blb. Modrý?! (smích)
D: Tak jaké??? (smích)
L: Zelené s lehkým nádechem hnědé. (smích)
D: Hovno. To ti nevěřím. Takže máš hnědé. Nepleť mě. (smích)
L: *pošlu fotku, kde je vidět, jaké mám oči*
D: Photoshop. (smích)
L: Jdi do háje, vůbec mě neznáš! (smích)
D: Nechápu lidi, kteří mají potřebu si přebarvovat oči. (smích)

10.Něco divého, co jí?
D: Tvaroh s jablkem.
L: To nebylo divný, ne? Z toho mi nebylo blbě.
D: Ale z něčeho jo.
L: No, z bebeček a kofoly.
D: Nebo z preclíků..
L: Po těch mi bylo ku.va blbě.
D: (smích)
L: Já nevím, co ty jíš. Jo, jo, já už vím! Vždycky ve škole jsi jedl KAŽDÝ DEN, KAŽDOU VELKOU PŘESTÁVKU ten "krosant". Fujky. Ale to není divný.. Tak v tom případě nevím.

11. Až "vyroste", kde by druhá osoba chtěla žít?
L: Asi v bytě, ne?
D: Třeba.

12.Kdybychom se měli navzájem popsat elementem, jaký by to byl?
L: Voda. Tichá voda břehy mele.
D: Oheň.
L: Cože?
D: Ah, už se zase ohníš.
L: Ty jsi vůl. (smích)

13.Nějaký zvyk, co ten druhý dělá?
L: Skáčeš do tý řeči.
D: To není zvyk a ani to nedělám.
L: To není pravda.
D: To není (smích) .. (dlouhá pauza) JÁ NEVIM, DO PRDELE, JAKEJ MÁŠ ZVYK!
L: Jsem prostě dokonalá ^_^

14.Datum narození toho druhého?
L: 6.3.2000. Někdy večer.
D: 20.2.2000. Někdy ráno.
L: Ty si to pamatuješ ^_^

15.Oblíbená písnička?
D: Tak Pillowtalk, ne?
L: No .. Jo, líbí se mi, ale od TheVamps.
D: Nebo Kolotoč ..
L: *tlesknutí* Jó, to je dobrá songa.
D: Ale to né, ta se ti nemůže líbit.
L: Je dobrá. Tečka. (smích) A u tebe .. Magnets. A co Wake Up?
D: Jako klidně jí tam napsat můžeš.
L: No, napíšu (smích)

16.Kdyby začal byt/dům hořet, co by ten druhý vzal?
L: Tak ty máš trezor, tak musíš mít nějaký cashe .. X-box, asi. (smích)
D: To už radši ten počítač. (smích)
L: Tak nevim, co by sis vzal. (smích)
D: Ale ten trezor můžu otevřít ..
L: Ale ten ti neshoří.
D: To je pravda. Asi jediná věc, která je nenahraditelná je plyšák, kterýho mám od 5-ti let.
L: Ohh. To je milé.

17.Jak si navzájem říkáme?
D: Luciáši, Lucipínku, Luciprde, ..
L: JDI DO PRČIC!
D: Napiš tam všechno.
L: Tebe nenapadne Sparkles?
D: To není tak často ..
L: Ale patří to ke mně. (smích)
D: Napiš to tam.
L: Jednu dobu jsme si říkali strýček Pompo a Mario.
D: Moc dlouho to nevydrželo, asi měsíc.
L: Na tom nesejde. (smích)

18.Největší strach toho druhého?
L: Já vim, že ses v dubnu bál, že se nedostaneš na gympl.
D: Tak to je celoživotní strach.
L: Kulový.
D: To neznáš jinej můj strach?
L: Tak pavouci?
D: S tím já soupeřím celý život.
L: No .. a jakej je můj strach?
D: Že zůstaneš ve 40-ti sama .. a že ti rodiče neschválí tvého kluka .. a..
L: Já nemám kluka!
D: Zatím ještě ne. A pavouci. Neříkej, že ne.
L: Však jo ..

19.Shodneme se na něčem? Na čem?
L: Na tom, že se neshodnem.
D: Asi tak.
L: (smích) Tak jo.

20. Oblíbený inside joke?
L: Asi generální úklid.
D: Generální úklid.
L: Ale já si na jinej nemůžu vzpomenout.
D: Tak něco z HIMYMka a předtím ..
L: ..
D: Tak takovej inside joke je: Tam na tom kopcu bydlí Dalibor Gondík ..
L: Jo, jo, JO! To tam hned dopíšu. (smích)


Doufám, že jste si tenhle tag trochu užili, protože my dva jsem se celkem nasmáli :D
Pokud máte nějaké vtipnou storku s vašimi přáteli, rozhodně mi nějakou napiště do komentářů ^_^

xoxo ℬells


Bells na výpravě

12. března 2016 v 13:35 | Bells |  Bells

Lean On - Major Lazer - MAX & KHS Cover ↑↑


Víte, co je smutný?
Měla jsem rozepsaný článek a pak mi spadl net a já to neměla uložený. No, co už.

Všechno se to točí dokola. Nemám čas, do toho škola, plus řeším pár věcí, takže mi nezbývá moc času na blog. Opravdu obdivuju ty, kteří to dokáží skloubit dohromady se školou. Klaním se (obrazně, protože mě bolí záda.)


Nebýt mého výletu s kamarády do města, asi bych neměla o čem psát. Prostě bude tenhle článek jen na pohodu ^_^

Ve středu jsem dostala zprávu, jestli nechci jet ve čtvrtek do města. Jen tak. S tím, že jsme měli tenhle týden prázdniny, bylo lehký se sebrat a nemuset se učit na další den.
Mám svý kamarády ráda, ale cestovat s někam někam, je občas pěkně za trest :D Napsala jsem, že dělají - ve vší slušnosti! - pí.oviny (a poté mi potvrdili, že je opravdu dělají :D). Nakonec jsem se nechala ukecat na to, že půjdeme na zmrzlinu, protože prostě zajídáte ty crushné chvíle (pochopili jste to? :D) Taky Vás chci varovat, že jsem měla vyplazovací chvilku :D

Když jsme se neshodli, kam půjdeme, vzala jsem je na "" místo, kde vůbec nechápali, proč zrovna tam a proč "" místo, takže jsem jim nakonec chtěla dělat průvodkyni, ale oni se chtěli fotit.

To jsem dostala pak večer dotaz, jestli mě baví kazit fotky.
Představ si, že celkem jo, baví.

Chápete, já se neumím tvářit na fotkách, takže musím dělat to, co nedělám :D
Ale mám tady celkem pryty hair, takže jsem si to nemohla odpustit.
↓↓






Mně tahle přijde prostě úplně na budku, protože ostatní se tváří normálně a já tam .. No ..
(Ne, vůbec jí ti tři exoti nedali na Instagram. Vůbec.)


























Ráda kazím fotky.↓↓


Další zastávkou byl bar/kavárna, kde si ti tři dali mojito a zmrzlinu. Já, chudák, si dala jen tu zmrzlinu. A když jsem si cucla toho mojita, jsem se rozkašlala jak tuberák. I když v tom alkohol nebyl, tak vím už teď, že ze mě někdo, kdo rád pije, opravdu nebude :D

Ne, zase jsem si to neodpustila.



Po celém tomhle jsme zakempili v mekáči, kde jsem do sebe natlačila další zmrliznu. Když tam pak začala hrát jedna z mých oblíbených písniček, tak jsem si tam začala zpívat, až se tam po mně začal nějakej kluk dívat, co blbnu. *clap clap*

Ve Varech je jedno místo, který snad všichni znají. Prostor mezi schodama do Billy a "plácek" před drogerkou, kde je zrcadlo a snad všichni se tam fotí.
Ano. I my.
Nigga gang ♥


Takže nakonec ten, kdo dělal ty .. srandy, jsem byla já O:)

A to je pro dnešek vše. Neměla jsem ani moc co psát - jaj ._.
V průběhu dalšího týdne výjde tag, na kterém jsem spolupracovala s kamarádem a pravděpodobně se máte na co těšit ˆˆ

A pokud by mi vyšlo pár věcí, tak by to bylo úplně super, ale nechci předbíhat.

Do další doby se mějte krásně a užijte si zbytek víkendu ♥

xoxo ℬells