Duben 2016

Měsíc bez blogu, poslední zvonění, tohle se stane jenom mně & mých posledních 180 minut

23. dubna 2016 v 17:32 | Bells |  Bells

Písnička článku, která se sem prostě hodí dokonale Natasha Bedingfield Unwritten ↑↑

Smiřte se s tím, že to bude dneska na dlouho! :D


Vzpomínáte si, jak jsem jakože oznámila, že si potřebuju vzít pauzu?
Tak ta pauza byla o něco delší.

Možná to je tak, že jsem tu vůbec nebyla, ale byla, i když i nebyla. Tohle nedává smysl.

Možná bych to mohla všechno objasnit.

Asi jste pochopili, že důvod, proč jsem tu nebyla, byl ten, že bych nebyla schopná psát články, protože jsem byla trochu psychicky vyčerpaná. Tohle už dává trochu smysl, ne?
Dál bych to nerozmazávala, protože prostě z tý největší části je to za mnou. Snad.
Takže jsem si ten měsíc užila i neužila.

Poslední zvonění. Ne moje, ale ostatních čtvrťáků.
První várku jsem s kamarádkou chytla ve středu u nutric. Hezky jsem jim zaplatila, dostala na ruku 4.NA a s pocitem, že sláva, nesmrdím, jsem šla na fyziku na kterou o hodině vlítly a stejně nás postříkaly česnekem. Tehdy jsem to schytala víc já, než Kiki, co seděla vedle mě, ale ten česnek se ještě dal přežít.

Ve čtvrtek jsme potkaly s holkama 4.maséry a ty holky byly z těch tříd úplně nejhodnější. Ani nic smradlavýho s sebou neměly, přece jen jsou to mé "sestry". Dá se to tak asi brát :D Takže jsem na ruku dostala srdíčko a liháčem další podpis.

Přísahám, že pátek byl nejhorší. S Radkou jsme měly plán, protože to měli 4.AZT. No, ten plán nevyšel.
Když u první skupinky bylo X lidí, tak jsme si to pochodovaly k tý druhý, kde jim teda přispějem. Ale holka, co měla v ruce sprej s octem nás s ním "sjela", že jsme neplatily. A ještě se tomu smála.
A kdo to schytal nejvíc?
Já. Radku jsem totiž "kryla", tím pádem toho měla na sobě minimum.
Půlka obličeje, vlasy, bunda, batoh a dokonce i kus džín na půlce zadku (ano, i tam) jsem měla ocet.
Když jsme nastoupily do výtahu, přidali se k nám nějací další lidi ze školy a jeden kluk tam řekl, že tu někdo smrdí od octa jako pes.
Já se tam tak krčila, aby se na mě ty pohledy nestočily.
Spolužačka mi pak řekla, ať jdu před ní, že strašně smrdím. (Díky, Nicol!)

A aby toho nebylo málo, 2x mám na ruce napsáno 4.AZT a ať se snažím jak chci, tak tenhle modrej liháč mi nejde dolů, ale černej a červenej šel celkem snadno :D (I když musím uznat, že ostatní to měli třeba i na obličeji, takže asi jsem na to ještě dobře.)

Ano. To, co se stane jen mně.
V pátek jsem se čtyřma kamarádkama a spolužačkama zároveň seděla na lavičce před masérnou, kde jsme čekaly, až přijdou učitelky, že půjdeme na "procházku".
Sedíme a já se podívám někam nahoru na schody a vidím, jak někdo schází dolů a já začala panikařit, protože ten obličej i chůzi znám, i když ta postava šla dolů po schodech, prostě to poznám.

Vzpomínáte na Teda? Tak to byl Ted.

Uklidňovala jsem se myšlenkou, že jde do šatny, což bylo na opačnou stranu, ale on, jako na potvoru, šel vynést odpadky na dvůr a aby se na něj dostal, musel projít okolo nás.
Radka s Nicol se začaly smát, Míša na něj začala mávat jako miss a co dělala druhá Míša, to netuším. Já tam prostě seděla a byla rudá až u prstů na nohou. Kdyby to šlo, tak se zavrtám hluboko do země a budu žít jako krtek!

Když šel zpátky, usmíval se a kroutil hlavou - moc se mu nedivím, když je tam takový divadlo. Nicol mi pak řekla, že chtěla říct:"Hele, to je ten s tím véčkem." (Na těle, ne tím telefonem :D) Díky bohu, že držela hu ..pusu.
Taky jsem si všimla, že měl pomalovej obličej, což musel schychat od čtvrťáků (nebo co já vím, co tam měl! Nějaké čmáranice) a v tu chvíli mi ho bylo děsně líto, protože nejen, že kolem nás musel projít 2x - ještě jsme tam mohly mít takový ty cedulky s číslama od 1 do 10 a hodnotit to a bylo by to jak Chůze pro blbce roku, což jaksi nic takového není.. Ale mohlo by!-, ale taky proto, že jestli to nešlo smejt, tak s tím musel jet domů. I když nechápu, proč mi ho za tohle bylo líto, když prostě .. no, bylo mi ho líto za to, jak tam musel projít :D. Ale nezdálo se, že by mu to vadilo, ale .. no, já nevím (kolikrát jsem už použila slovo ale?).
Takže - ač nerada, tak uznávám, že mi toho kluka je líto za to všechno, co jsem mu způsobila. No. Jdeme dál.
Jestli se poslední 2 články k němu nějak dostanou, tak mi asi ani "zahrát to do outu" mi nepomůže.

Jak by řekla moje bývalá učitelka dějepisu - ruku v ruce s tím vším, co se stalo, jsem potřebovala změnu.
Celý ten měsíc jsem byla taková umírněná a věděla jsem, že to prostě nejsem já. A i když jsem to chtěla nějak od léta minulého roku, až tenhle měsíc k tomu došlo. Znáte ten moment, kdy se nemůže podívat do zrcadla, protože vidíte samu sebe a ve vás se zrcadlí to všechno..
Tak jsem se ve čtvrtek sebrala a strávila u kadeřnice 180 minut.

Tady takhle někde uvidíte poslední fotku s mýma hnědýma vlasama, kterou jsem fotila, když míchala barvu a byla otočená zády, jinak bych to neudělala :D.


S tím, že já mám dlouhý vlasy, asi 3x míchala barvu, aby vystačila a po hodině barvení - a dávání mi na vlasy alobal - mě poslala si sednout, aby ta barva řádně chytla (měla jsem dojem, že s tím, co jsem měla na hlavě, tak chytnu HBO). Do telefonu jsem si stáhla wattpad, takže jsem dobrých 45 minut strávila tím, že jsem si četla.

Když mi to smyla, tak mě posadila do křesla a říkala něco o tom, že bude dotónovávat, nebo co :D Viděla jsem, jak ta barva chytla a jak ty vlasy vypadají a nebudu lhát, myslela jsem, že se tam rozbrečím, protože to byla tak hnusná barva a říkala si, že budu vypadat příšerně a bůh ví, co mi na to řeknou, ale pak mi došlo, že co zas blbnu, že to není finální verze. Díky bohu.

Takže po dotónování (říkejme tomu tak), jsem se ocitla opět u telefonu, kde jsem si četla a čekala, až to ono udělá na vlasech svou práci a taky na to, až si kadeřnice ostříhá další zákazníky.
A když jsem se pak po tom všem ocitla v křesle, kde mi vlasy foukala, koukala na mě blondýna. Ne úplná, protože prostě ombre, ale ta blond tam byla.

Bylo strašně fajn, když jsem šla další den ráno školy a necítila jsem se v tom úplně nejlíp, tak mi kamarádky - i spolužačky zárověň - řekly, že mi to fakt sluší. Věřte nebo ne, cítíte se pak o něco líp ^_^

Já vím, že je to naprosto zbytečný o tom psát, ale pro mě to je něco neskutečnýho, protože prakticky jsem "16" měla hnědý vlasy a najednou ta hnědá převážně zmizela. Během těch tří hodin, co jsem tam byla, jsem byla někdo jinej, protože kdo by čekal, že tohle udělám? Že vykročím z narýsovaný řady? Že překročím tu zábranu? Jen ti, kterým jsem to řekla.

Někam vám sem hodím pár fotek, abyste viděli, jak to vlastně vypadá a abyste pochopili, jak jsem to myslela (a není to proto, že se chci vytáhnout, že jsem blond :D), ale proto, že já jsem z toho nadšená a chci sdílet mou radost :D.

A tady - jak jste si všimli - vidíte, jak jsem vypadala a jak je to teď ^_^



Takže - "vaše" adminka je blond ^_^


Nechci úplně říct, že jsem na 100% zpátky, ale z větší části jsem, protože nemůžu opustit něco, co dělám tak ráda.

V dalším článku - což doufám, že bude co nejdřív - dostanete ode mne 10 rad do života a taky se dozvíte, jak to bude s dalšíma článkama a co chystám dál.
Affka se budu snažit oběhnout co nejdřív, protože jsem teď po 4 hodinách značně vyčerpaná (hlavně, že to mám na co svést, že jo? :D)

Do další doby se mějte krásně ^_^

Mám Vás moc ráda & překonávejte své zábrany ♥♥

xoxo ℬells