Červen 2017

Hledám samu sebe

17. června 2017 v 18:59 | Bells |  Bells


Pořád se bojím o tom psát, mluvit, protože vím, že jsem schopna se u toho zhroutit, že co jsem to zas provedla.
Víte, jak vlastně vypadal můj rok ve skutečnosti?

Skoro jsem spala s klukem jen proto, že mi věnoval pozornost, když jsem byla přehlížená od člověka, od kterýho jsem pozornost nejvíc vyžadovala.
Spala třicet minut, vrátila se domů před pátou hodinou ranní a o dvě hodiny později jela do práce.
Poslala kamarády k čertu, když se mi snažili pomoct, že tohle nejsem já a tohle nedělám.
Psychicky se zhroutila.
Díky jednomu člověku jsem se cítila nejšťastnější a nejsmutnější ve stejnou dobu.
Poznala, co znamená láska tím nejbolestivějším způsobem.
Přiznala jsem se, co cítím a vzápětí mi bylo zlomeno srdce.
Stala se chodící troskou s pohřbenými sny.
Kamarádi mě vytáhli tajně do klubu, že truchlení bylo dost, a pak jsem z toho měla průser.
Poprvý se opila a u toho brečela i před tím člověkem, kvůli kterýmu to bylo. A pak, já blbka, se za to ještě omlouvala.
Znovu poslala kamarády dál než jen k čertu.
A znovu se psychicky zhroutila.

Za všechny tyhle věci se proklínám, stydím a je mi ze sebe špatně. Že zrovna já dělám věci, co jsem předtím odsoudila.
Od Velkého pátku není den, kdybych každý chyby, co jsem vypsala, nelitovala.
Lituju. Víc než kdy jindy.
Každý dělá chyby.. A moje chyby .. moje chyby byly z čistého šílenství, kvůli takový pitomosti, jako je zlomené srdce.

Občas musíte napsat něco negativního, i když já píšu i několikátej článek i s tou pauzou, co jsem měla.

Jestli se vám v nějakou určitou chvíli nedaří, máte se bídně, neztrácejte naději. Ztratili byste i kus sebe.
I v těch nejhorších chvílích se najde něco, za co má cenu bojovat, i když se vám to nezdá.
Nevzdávejte to, věřte mi .. pro tentokrát ..

ℬells